O domácím násilí na seniorech se nedozvíte

Psáno pro Heroine.cz

 

Když na pokojové dveře narazí další prázdná plechovka od piva, ještě hlouběji se vtiskne do křesla. Za chvíli třískne do skla další. Těžké kroky se přibližují, klika se chvíli tak nějak nemotorně pohybuje, ale nakonec se dveře rozletí tak, že se na druhé straně s ránou odrazí od zdi. Do křesla se už nedá zalézt hlouběji. „Kde to máš? Dej mi ty prachy! Já jsem ti to říkal už dvakrát a potřetí ti to opakovat nebudu, dědku!“

Pod pojmem domácí násilí si většina z nás představí agresivního muže týrajícího svou manželku středního věku, oba nižšího vzdělání a ze slabší sociální vrstvy. Tato představa je ale nebezpečně zjednodušující a je jedním z klasických laických mýtů o domácím násilí. To se ve skutečnosti týká naprosto všech, žen i mužů, veškerých věkových kategorií, profesí, různé inteligence i různých sociálních skupin. Násilí je pácháno na mnoha lidech.

Jednou ze skupin nejvíce ohrožených domácím násilím jsou senioři, a to z několika důvodů. Musíme si uvědomit, že pokud je vymanění se z násilného vztahu problém pro lidi v plné síle a produktivním věku, pro seniory je to mnohem náročnější a mnohdy prakticky nemožné.

Příběh mého klienta – říkejme mu Pavel – začíná velmi běžným způsobem. Vdovec kvůli vysokému nájmu a životním nákladům souhlasil s tím, že se k němu po svém rozvodu přistěhuje syn. Vlastně mu sám nabídl, ať se „vrátí domů“, protože ve dvou lépe utáhnou malý domek a syn se může postarat o zahradu, což pan Pavel sám nezvládal.

Když o tom nikdo neví

Dle průzkumů je mezi všemi oběťmi domácího násilí cca 3 až 5 % seniorů. Je však zřejmé, že reálné číslo bude mnohem vyšší, protože tento druh domácího násilí má extrémní latenci, tedy velmi nízkou nahlašovanost policii. Senioři jsou týráni nejen svými partnery, ale zejména svými vlastními potomky. Nejhorší je situace seniorů odkázaných plně na péči agresora. Jsou pak na jeho osobě zcela závislí a velmi často ani nerozeznají, jak je jejich situace špatná, neboť sami sebe vnímají jako přítěž pro pečující osobu.

Skutečnost ale byla úplně jiná. Spolubydlení se synem bylo únosné prvního půl roku, ale pak syn propadl alkoholu. Vyhodili ho z práce. Neměl peníze a neplatil svému otci nic. Pan Pavel si schraňoval jídlo, ale syn mu vždy všechno snědl. Nejen že nepřispíval na bydlení, ale nenakupoval nic, spotřeboval všechen toaletní papír i hygienické potřeby, nikdy sám neumyl nádobí ani záchod.

Nakonec začal svého otce obírat o zbytek důchodu. Ne potajmu, ale pod pohrůžkami, s nadávkami a proklínáním. Pokud mu pan Pavel důchod nechtěl dát, sebral mu hůl a zamkl ho doma na několik dní. Situace vygradovala, když opilý syn svého otce zkopal. Pana Pavla zachránila sousedka, jíž bylo divné, že už starého pána neviděla několik dní na zahrádce, a poslala k němu domů policii a hasiče.

Situace pana Pavla není, bohužel, nijak neobvyklá. Senioři bývají velmi často týráni svými partnery, dětmi a vnuky nejen fyzicky a psychicky, těžce zanedbáváni osobami, na jejichž péči jsou odkázáni, ale zejména jsou velmi často finančně využíváni. Není neobvyklé ani sexuální napadání a zneužívání ze strany agresora. 

Jak se může senior ocitnout v situaci týrané osoby? Typickým důvodem je úbytek fyzických i psychických sil, kvůli němuž je pro oběti vyššího věku velmi obtížné se situaci postavit a pokusit se o nějaké řešení. Psychika se seniorům postupně mění, a to nejen vlivem domácího násilí. Časté jsou pocity vlastní viny, strach, problémy s porozuměním okolnímu zrychlenému světu a technice, strach ze životních změn, zvýšená nedůvěra a úzkost, emoční nevyrovnanost, vysoká míra sugestibility, změny paměti, a podobně.

Typickým průvodcem této situace je velmi často i extrémní stud oběti. Pachateli domácího násilí na lidech vysokého věku jsou totiž nejen jejich partneři, ale velkou skupinu agresorů tvoří nejbližší příbuzní týrané oběti – vlastní děti a vnuci. Pan Pavel mi jednou řekl: „Přiznat okolí, že mě týrá vlastní syn, dítě, které jsem nosil na ramenou, staral se o něj a vychoval, byla nejhorší věc, co mě v životě potkala. Znamenalo to pro mě, že jsem jako rodič naprosto selhal, protože jsem vychoval zrůdu schopnou vztáhnout ruku na svého rodiče.“

K tomu se přidává samota, ztráta přátel a dalších sociálních kontaktů. U partnerského domácího násilí se velmi často oběť svěří třetí osobě, v odborné hantýrce nazývané „zachránce“, z okruhu širší rodiny, přátel či známých. Tato osoba pak oběť posiluje a pomáhá jí od agresora odejít. Staří lidé však bývají velmi často osamělí, novým lidem kolem sebe nedůvěřují, o staré přátele přišli a nemají s kým hovořit. Pokud jsou navíc jejich jediní přátelé stejného věku, je pro ně velmi obtížné dostát roli zachránce a s čímkoliv oběti pomáhat. Do této kategorie pak také spadá složité hledání pomoci. Senioři mají často problém s vyhledáváním informací a jednoduše si nenajdou na internetu nejbližší nízkoprahové zařízení či telefonickou linku pomoci.

Posledním, rozhodně nijak neobvyklým důvodem, který více dopadá na ženy-seniorky, je špatná finanční situace. V důsledku rozdílného odměňování žen a mužů v průběhu produktivního života mají v průměru mnohem nižší důchody než muži – a oběti s důchodem pět tisíc korun se od manžela-agresora odchází těžko. Proto také velmi často senioři souhlasí s tím, aby se k nim nastěhoval mladší člen rodiny s vidinou, že jim pomůže se živobytím, ale z tohoto nového spolubydlícího se následně stane domácí tyran.

 

Ve své praxi se často setkávám s dotazy, jak pomoci týranému seniorovi ve svém okolí, když on sám pomoc odmítá, svou situaci bagatelizuje a chce „dožít“ tak, jak je, protože nechce být nikomu na obtíž.

  • Obecně platí, že zachránce musí počítat s tím, že jeho kroky k pomoci budou pravděpodobně směřovat proti vůli oběti, která je z důvodů výše uvedených nastavená tak, že na veřejnosti popírá, co se jí doma děje.

  • Orgány činné v trestním řízení však znají, nebo by měly znát, principy domácího násilí a jeho následky na psychice seniora a stejně tak se musí umět vyrovnat s problémy objektivního posouzení souladu fyzického vzhledu a psychických sil seniora, složitým posuzováním vlivu okolí a zejména pachatele na rozhodování oběti, atp. Proto trestní řád stanoví, že pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, tedy pro domácí násilí, není třeba, aby oběť dávala souhlas s trestním stíháním agresora. Ve velké většině případů totiž senior i před policií a soudy zlehčuje vinu pachatele, a to, jak bylo výše uvedeno, kvůli strachu, studu za vlastní selhání i úbytek fyzických sil, nebo z důvodu stále přetrvávajícího vztahu k pachateli.

  • Právě kvůli zvýšené zranitelnosti obětí ve vyšším věku pak také zákon stanoví, že v trestním řízení mají senioři v postavení oběti jakéhokoliv trestného činu nárok na zastupování advokátem na náklady státu, tedy pro ně zdarma, a to již od prvního okamžiku, kdy přijdou do kontaktu s policií. To je zpráva, jež by mohla pomoci zachránci přesvědčit seniora, aby podal trestní oznámení – bude se mít o koho opřít.

  • Dále je dobré činit si poznámky o tom, kdy jsme viděli na seniorovi nějaké zranění, kdy jsme od něj z bytu slyšeli křik a nadávky, či co přesně nám říkal. Konkrétní detaily jsou pro policii i soudy velmi důležité.

  • Všímejte si znaků podvýživy u potenciální oběti. U seniorů se domácí násilí velmi často projevuje zanedbáváním či odpíráním potravy.

  • Nebojte se přesvědčit oběť, ať jde k lékaři, nabídněte jí doprovod či odvoz. Pamatujte na onen zmiňovaný úbytek fyzických sil, stojící za tím, že domácí násilí na seniorech zůstává utajeno.

  • Pokud máte pocit, že oběť – senior je ohrožena na životě a zdraví, že situace je vážná (agresor stupňuje útoky, přestává se kontrolovat, oběť se velmi bojí či je ve velmi závislém postavení, agresor oběti ničí věci či na ni útočí fyzicky), oznamte věc policii. Je přeci lepší, aby vás senior neměl rád, za to, že jste mu pomohli, než rezignovat a nepomoci vůbec.

Hlavními zásadami advokátní kanceláře jsou zejména neustálý boj za dodržování procesních práv klienta, respektování jeho zájmů, vysoká výkonnost a hledání všech možných cest k prosazení klientových práv a požadavků.
Kontaktní informace
AK Hrdá, s.r.o.
Vinohradská 343/6
120 00 Praha 2
ev. č. ČAK: 11778
IČ: 067 17 969
DIČ: CZ 067 17 969
telefon: +420 777 273 601
ID datové schránky: f2jhqwe
e-mail: office@akhrda.cz